OSN vystavila vysvědčení českému e-governmentu. Je nejhorší v historii, Česko se propadá do informačního pravěku

K čemu je žebříček EGDI OSN

E-Government Development Index (EGDI) vytvořila a spravuje Organizace spojených národů. Jedná se o žebříček, který hodnotí členské státy OSN z pohledu rozvoje e-governmentu. Ten je podle OSN důležitý zejména proto, že výrazně koreluje s mírou ekonomického rozvoje a jeho dlouhodobé udržitelnosti. Index se skládá ze tří komponent: z telekomunikačního infrastrukturního indexu, k němuž dodává podklady Mezinárodní telekomunikační unie (ITU), indexu lidského kapitálu, který vyhodnocuje organizace UNESCO, a indexu online služeb, pro nějž sbírá podklady organizace UNDESA přímo od jednotlivých členských států. Právě v posledním jmenovaném Česko obdrželo jen 65 % možných bodů. To je méně než Barbados (celkově 46.), sultanát Brunej (celkově 59.), Ázerbájdžán (celkově 70.) nebo třeba Bahamy (celkově 72.). Čistě pro představu, celkově 151. africká Etiopie má 63 %. První Dánsko se letos stalo etalonem pro celý svět se 100 %, respektive s hodnotou 1,0. Před dvěma lety, kdy OSN vydala poslední aktualizaci svého žebříčku, přitom bylo až na 9. místě.

Česko patřilo mezi světové lídry

Organizace spojených národů se systematicky zabývá stavem e-governmentu v členských zemích již od roku 2001. Tehdy se ještě Česko umístilo v tabulce globálních lídrů na 30. příčce, před Estonskem či Bahrajnem. Svět tehdy ohromovalo třeba propracovaným a online dostupným obchodním rejstříkem. V první dekádě však naše jednotlivé vlády neusnuly na vavřínech a do celosvětového kontextu jsme přispěli ještě datovými schránkami nebo třeba základními registry. Tyto klíčové služby e-governmentu nemělo k dispozici ani dnes v rámci EU tolik propagované Estonsko.
V roce 2008 byla Česká republika na 25. místě a měla ambici se dostat mezi první desítku. Ještě v roce 2010 jsme si drželi celosvětově 33. pozici, byť Estonsko bylo již 20. na světě. V těchto letech jsme tedy patřili do první kategorie zemí s velmi vysokým EGDI, kam dnes patří třeba Kypr, Rusko nebo sousední Polsko, Německo a Rakousko. Zatímco však svět pokračoval v rozvoji e-governmentu a online služeb, v Česku jako by se čas zastavil. V roce 2012 jsme poklesli na 46. příčku, o dva roky později dokonce na 53. Před dvěma lety došlo k mírnému zlepšení díky zprovoznění některých nových centralizovaných agend i možnosti vyřídit si například občanský průkaz, cestovní pas či živnostenský list na libovolném místním úřadě. Česká republika se tak vyškrábala na konec první padesátky zemí. Jenže před pár dny přišla studená sprcha, kterou však všichni, kdo se v oblasti e-governmentu pohybují, nutně očekávali – dosáhli jsme historicky nejhoršího výsledku za posledních 17 let. Kromě tristní úrovně online služeb srovnatelné s Etiopií se OSN příliš nelíbil ani stav naší telekomunikační infrastruktury. Aby ne, když se tady teprve před pár dny konečně přijalo první legislativní opatření usnadňující výstavbu sítí NGA (Next Generation Access) sloužících k využívání vysokokapacitního internetu. Mimochodem, v rámci Evropské unie nám OSN přisoudila „krásné“ 25. místo z 28. V Evropě jako na kontinentu jsme pak 32. ze 43, daleko za většinou členských států EU, ale také třeba za Ruskem, Islandem, Monakem nebo Srbskem.

Jak z toho ven?

„Už dva roky se snažíme v rámci iniciativy 202020.cz přesvědčit politickou reprezentaci státu, že současný stav rozvoje e-governmentu v Česku je neudržitelný. Pravda je taková, že od vytvoření základních registrů, Czech POINTů a datových schránek se rozvoj e-governmentu u nás v podstatě zastavil. Postupně se tak propadáme do elektronického pravěku,“ komentuje tristní výsledky České republiky v rámci OSN Zdeněk Zajíček, prezident ICT Unie. „Česko musí urychleně změnit svůj přístup k e-governmentu, potřebujeme digitální revoluci zejména v oblasti legislativy, která dnes celý proces brzdí a blokuje. Musíme najít odvahu zakotvit právo občanů a firem na poskytnutí digitální služby ze strany státu. Mnoho povinností už dnes úřady mají, ale neplní je a občané ani firmy nemají možnost se proti tomu bránit. To se musí změnit!“ Zajíček také zmiňuje nutnost masivního rozvoje koncových aplikací e-governmentu pro občany, tzv. online služeb. Ty v Česku po dlouhých letech mírně ožily až letos. Stalo se tak díky poněkud pozdnímu přijetí zákona o elektronické identifikaci, který si vynutil soukromý sektor po přijetí nové jednotné evropské legislativy eIDAS. Ta vstoupila v účinnost již před dvěma lety a letos končí její poslední přechodné období vynucující její kompletní implementaci napříč unií. Česká republika v té souvislosti také před měsícem spustila Portál občana, který s elektronickou identitou spolupracuje. Neumožňuje však například využití identitních prostředků bank, které by ke službám státu přivedlo několik milionů uživatelů (jednoduše by bylo možné se přístupovými údaji do internetového bankovnictví přihlásit i do Portálu občana nebo k datovým schránkám). Ve skutečnosti se však jedná mnohdy spíše o sjednocení již dříve dostupných služeb v rámci CzechPOINT@home.

O nich vědělo jen mizivé procento občanů. Zásadním problémem Česka je totiž to, že své online služby e-governmentu neumí občanům „prodat“. Občané o nich mnohdy nevědí, jejich uživatelské rozhraní není přívětivé a o možnosti mít občanský průkaz v mobilu, jako to mají třeba Estonci, si můžeme nechat jen zdát. Čechům je tak upíráno právo na to, co je ve většině evropské osmadvacítky zcela běžné, a to i v zemích původního východního bloku. Ostatně i takové Bulharsko, které do EU vstupovalo až po nás, je dnes celosvětově na 47. příčce a v EU je 23.

Musíme začít jednat

Kdyby vláda chtěla, můžeme do roku 2020 poskočit mezi západní země, kam patříme
Organizace spojených národů svůj žebříček připravuje každé dva roky. Další tedy vyjde v roce 2020. Do té doby se toho dá udělat mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát. Dokazuje to třeba příklad Kypru. Ten lze bez váhání označit za „skokana roku“. Ostrovní stát, který se jako jediný člen EU nachází v Asii, si během dvou let polepšil o neuvěřitelných 28 příček. Zatímco v roce 2016 se potácel na nelichotivém 64. místě, letos skončil 36. Tedy na pozicích, které ještě před deseti lety patřily v oblasti e-governmentu tehdy velmi rozvinuté České republice. Zabodovalo ale také třeba Švýcarsko, které si polepšilo o 13 příček, nebo Bělorusko, které se z jednoho místa před námi katapultovalo na 38. pozici, tedy těsně za Slovinsko.

Aby se Česko dostalo aspoň na průměr zemí visegrádské čtyřky, ne-li rovnou Evropské unie, muselo by začít jednat hned. První na řadě je legislativa, pak je potřeba se podívat na atraktivitu jednotlivých online služeb e-governmentu, včetně například snížení poplatků oproti „papírovým“ verzím služeb, a v neposlední řadě je třeba se učit u našich sousedů, jak má vypadat uživatelské rozhraní takových služeb. Letos jsme skončili na 54. pozici. Slovensko je 49., Maďarsko 45. a Poláci jsou mezi elitou, na 33. příčce. Kde chceme skončit příště? Mezi sultanátem Brunej (59.) a Gruzií (60.), nebo raději v první třicítce, kde jsme začínali na přelomu století?

„V osobě vládního zmocněnce pro digitalizaci Vlada Dzurilly je tu určitá naděje, že dojde k efektivnější koordinaci projektů e-governmentu mezi jednotlivými resorty. Má skvělé předpoklady a chuť s českým e-governmentem pohnout. Za soukromý sektor, který reprezentuji, jsme mu přislíbili nejen podporu, ale také konkrétní pomoc. Všem nám je ale jasné, že beze změny legislativy se nikam nepohneme. K tomu potřebujeme najít širokou politickou shodu napříč politickým spektrem, která jedině zajistí prostor pro nutné změny. První návrhy už jsme předložili zástupcům politických klubů v Poslanecké sněmovně a očekáváme jejich reakce v průběhu srpna,“ říká optimisticky Zdeněk Zajíček. „Naší ambicí musí být, abychom skočili do první dvacítky, kam patříme,“ dodává sebevědomě prezident ICT Unie, který před více než deseti lety dokázal v pozici náměstka na Ministerstvu vnitra prosadit Czech POINT, datové schránky nebo základní registry.